6. 8. 2021  

Ředitel komunikace EKO-KOM: lidé volají po možnosti třídit stále častěji i v přírodě

Lukáš Grolmus je ředitelem oddělení marketingu a komunikace společnosti EKO-KOM, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru. V rozhovoru nám prozradil, jak se třídění odpadu v ČR vyvíjí i jaký potenciál vidí v iniciativě #bezdopadu.

Jste zodpovědný za propagaci třídění a recyklace odpadů z obalů. Jak moc je tato propagace v české společnosti důležitá, jak se vyvíjí a jakou roli při ní hraje edukace veřejnosti?
Osvěta a připomínání důležitosti třídění odpadů hraje klíčovou roli, ačkoli se to možná ani tak nezdá. Vysvětlím to. Aktuálně v ČR třídí své odpady ¾ obyvatel a i díky nim se daří plnit současné recyklační cíle. Jenže pro udržení takového dostatečně velkého počtu lidí a rozšíření řad o další třídiče, případně pro ještě dokonalejší třídění je ale nutné principy třídění a téma správného nakládání s odpady stále připomínat. Nezbytnou podmínkou pro dlouhodobě fungující systém třídění a recyklace odpadů jsou tedy i soustavné komunikační a vzdělávací aktivity. Lidé musí mít zkrátka maximum informací, chtějí mít jistotu, že jejich úsilí má smysl, chtějí vědět, co se s jimi vytříděným odpadem děje a jak se dále zpracovává. My se maximálně snažíme tyto informace plošně poskytovat.

Registrujete na poli třídění a recyklace odpadů jen pozitivní vývoj? Co v něm považujete za největší úspěchy?
V zásadě ano. Lidé se v třídění odpadů postupně zlepšují, o problematiku se zajímají více a stává se nedílnou součástí jejich života, chtějí třídit nejen doma, ale i na pracovišti, na kulturních akcích i při sportu. Velice nás také potěšilo, že svůj pozitivní přístup k třídění odpadů, dokázali Češi i během pandemie, kdy ani přes všechny své osobní starosti a omezení nepřestali třídit odpad, dokonce třídili více než před pandemií. Zřejmě proto, že třídění odpadů bylo jednou z mála jistot, která jim v době lockdownu a jiných restrikcí zbyla.

Aktivity EKO-KOM zahrnují velké množství komunikačních projektů. Které byste vypíchl jako momentálně nejzajímavější a proč?
Každý z těch projektů je něčím specifický, takže je těžké říct pouze jeden. V každém případě bych zmínil školní vzdělávací program Tonda Obal, který je zaměřen na ty nejmenší třídiče a je z dlouhodobého hlediska stěžejní. Naši lektoři pět dnů v týdnu jezdí za dětmi do škol a během jedné vyučovací hodiny je interaktivně seznamují s problematikou třídění a recyklace odpadů. Určitě bych zmínil také projekt Čisté festivaly, který byl takovým průkopníkem třídění odpadů na kulturních akcích. A s rozmachem sportovních akcí v posledních letech vidíme určitě velký potenciál také ve spolupráci na projektu #bezdopadu.

V #bezdopadu nás na první pohled zaujala vaše iniciativa Čistý festival. Můžete ji a jeho výsledky prosím stručně představit? Dá se podle vás popsat paralela mezi kulturními akcemi a těmi sportovními, na které cílíme v #bezdopadu?
Začnu tou paralelou, která je mezi oběma projekty – Čistým festivalem i #bezdopadu – zřejmá. Jak jsem již zmínil, zájem veřejnosti o třídění je rok od roku větší a lidé už nechtějí třídit jen doma nebo v práci. Chtějí mít možnost třídit odpad i v přírodě – je jedno, zda jsou na letním hudebním festivalu nebo si vyrazí na běžecký závod. Oba projekty mají hned několik společných jmenovatelů – třídění odpadů, zábavu a přírodu. Čistý festival učí již řadu let třídit návštěvníky vybraných hudebních festivalů, relativně nový projekt #bezdopadu umožňuje třídit odpad sportovcům a divákům na sportovních akcích.

Lukáš Grolmus, ředitel komunikace EKO-KOM

Důraz na ochranu přírody včetně třídění a recyklace odpadů je v mnohých oblastech stále opomíjenou oblastí. V jakých oblastech je v Česku v tomto ohledu podle vás třeba nejvíc „zabrat“?
Těch oblastí je více. Donedávna to byly třeba úřady a podobné organizace, také v obchodních centrech nebylo třídění až tak samozřejmostí. To se ale velmi zlepšilo. Nádoby na tříděný odpad se už také zabydlely v řadě lyžařských areálů, kde nově slouží návštěvníkům nejen během zimní sezóny, ale celoročně i během letní sezóny. Rezervy vidím ještě ve sportovních a volnočasových areálech, v městských parcích či dětských hřištích. Stále častěji volají lidé také po možnosti třídit odpad i v lesích nebo na čerpacích stanicích.

Zrovna sportovní akce byly donedávna z pohledu ochrany přírody spíše zanedbávány. Proto vznikla iniciativa #bezdopadu, spojující právě sport a šetrný přístup k životnímu prostředí. Jaký v tomto projektu spatřujete potenciál a co byste poradil pro jeho správné využití?
Ano, to máte pravdu. Již v minulosti jsme pilotně realizovali podporu několika samostatných sportovních projektů jako třeba třídění odpadů pro diváky i v servisní zóně na závodě světového poháru horských kol nebo na některých běžeckých závodech. Na základě těchto zkušeností jsme proto velmi ocenili projekt #bezdopadu, který dokáže oslovit celou škálu sportovních akcí, sportovců a organizátorů, což by EKO-KOM sám sotva zvládl. Snad se nemýlím, když řeknu, že ve spolupráci na této iniciativě vidím velký potenciál.

Co podle vás představuje v pořádání sportovních akcí v oblasti ekologie největší překážku? A máte nápad, jak ji překonat?
Dříve se poukazovalo hlavně na hory odpadů, které po skončení sportovních akcí v místě po sportovcích i pořadatelích zůstávaly. To se ale podle mého názoru v mnoha případech hodně zlepšilo. A projekt #bezdopadu k tomu jistě přispěje ještě více. Pokud jde o akce někde uprostřed přírody, tak za asi největší problém považuji v relativně velkém počtu aut, která je nutné někde zaparkovat. Zaparkovat své vozy, ideálně rychle a co nejblíž zázemí akce, chtějí všichni a vyhrazená parkovací plocha často nestačí. Lidé tak mnohdy v časovém presu zaparkují kdekoliv, což přírodě jistě nepřispěje. Možností, jak tyto překážky překonat, je více. Problém s parkováním by mohlo vyřešit například nějaké záchytné parkoviště v blízké obci a odtud zavést například kyvadlovou dopravu na místo závodu. Problému s odpadky lze předejít tím, že budou návštěvníci tříditelné odpady třídit a ty ostatní vhodí do pytle nebo nádoby na směsný odpad, umístěné v prostoru pro tento účel. Někdy se stane, že nějaký odpad upadně závodníkovi během závodu – to by se dalo vyřešit třeba tím, že si doprovod závodníků rozdělí trať a každý by po skončení akce ten svůj přidělený prostor uklidil. Nezabralo by to mnoho času a všude by bylo čisto hned po závodě a zároveň by to ulehčilo organizátorům. 

Sportujete sám rád a jaké rady byste dal sportovcům k tomu, aby zanechávali minimální dopad na přírodu?
Toho času není mnoho, ale snažím se aktivně hýbat. Nejsem sice přímo běžec, ale velmi rád plavu, jezdím na vodu, účastním se i regat. S rodinou si rád vyjedu na kole nebo na kolečkových bruslích. A v zimě samozřejmě nevynechám lyžování. Každému sportovci i nesportovci bych poradil především to, aby se v přírodě choval jako zodpovědný člověk, nic neničil, byl ohleduplný vůči ostatním i vůči přírodě a vždy myslel na to, že třídění odpadu a jejich recyklace má smysl. Uchovává to materiál v oběhu a pomáhá to ušetřit přírodu před další těžbou primárních surovin, před rozšiřováním skládek odpadů a před zbytečnými exhalacemi skleníkových plynů.  

28. 6. 2021  

Každý den vytáhnu z vody aspoň jednu roušku. Rozhovor s vodní slalomářkou Veronikou Vojtovou

Veronika Vojtová má k ekologii velmi blízko. Jako profesionální slalomová kajakářka s více než 20letou kariérou pozoruje vývoj ochrany životního prostředí nejen u vodních sportů a zájem o přídodu ji dovedl až ke studiu aplikované ekologie. Přečtěte si, jaké má v této oblasti zážitky, zkušenosti a co radí ke sportování #bezdopadu.

Jakým způsobem by se při profesionálních vodních sportech mělo podle Vás dbát na ochranu životního prostředí?

Voda je živel. Element životního prostředí ovlivňující mnoho přírodních i umělých ekosystémů. I proto jsou vodní sporty propojené s přírodou více, než by se zdálo. Přestože se přesouvají z řek a jezer převážně na uměle vytvořené kanály, stále myslím, že jejich propojení s přírodou je zásadní. Na ochranu životního prostředí by se tak mělo dbát už na počátku každého nového projektu – jak u staveb nových tratí, rekonstrukcí těch stávajících, tak u pořádání závodu či při samotné sportovní aktivitě. Ano, chceme neustále zlepšovat úroveň sportování, vidět vyšponované sportovní výkony a ukojit svůj chtíč po senzacích. Základem by ale vždy mělo být určení hranice udržitelnosti životního prostředí pro další generace a předcházet jeho znečištění nebo poškození.

A jakou máte zkušenost s tím, že se tak v reálu děje?

U nově budovaných sportovišť vidím rezervy s integrací s okolním prostředím. Vyrostla jsem v přírodě, kde jsme od rána do večera lumpačili. I proto mě kanoistika naprosto očarovala. Nedovedu si představit trávit těch několik hodin denně tréninku v uzavřeném prostoru. V poslední době se ale zvyšují nároky na pořadatele závodů a s tím roste trend budování umělých tratí s plastovými překážkami v betonových korytech. U těch se splynutí s okolím vytrácí. Nevyužíváme potenciálu přírody, která jinak dokáže měnit lokální mikroklima. Důkazem jsou nově vybudované kanály pro olympiády v Riu de Janeiru a Tokiu, kde se mimo vodu dostáváte na betonovou poušť.

Ze strany pořadatelů závodů a samotných sportovců ale vidím obzvlášť za poslední roky zlepšení. Největším pokrokem je digitalizace dat, díky které netiskneme stohy letáků, startovních a výsledkových listin. Vidíme snahy o třídění odpadu, snížení jednorázových plastů výměnou za znovupoužitelné lahve a kelímky. Hodně odpadu a s tím spojených nákladů se šetří i znovupoužitelnými ukazateli u opakovaných akcí.

Pozorujete v oblasti ekologie ve sportu z dlouhodobějšího hlediska vývoj?

Rozhodně ano! Na závodní úrovni se ve sportu pohybuji přes 20 let, 15 let na světové úrovni. Troufám si říct, že hlavně v posledních 5 letech došlo k velkému zlepšení. Při mých začátcích nebyly často na závodech k dispozici ani toalety. Člověk si prostě musel odběhnout někam za křovíčko, neměl na výběr. Stejně tomu bylo s odpadkovými koši. Třídění neexistovalo. Odpadkový koš byl tak akorát u „bufíku“, kam jsem se jako závodník měla málokdy čas dostat. 

I teď se ale samozřejmě vše odvíjí od úrovně závodu a finančních prostředků, které má pořadatel k dispozici. Vodní sporty jsou přece jen považovány za „okrajové“ a jejich finanční podpora je tedy oproti mainstreamovým sportům podstatně nižší. S tím jde v ruku v ruce i zabezpečení zázemí a celková úroveň eventu. Není se čemu divit – i odvoz separovaného odpadu není vůbec levná záležitost. Bohužel ani doba coronavirová „eko“ vychytávkám a minimalizaci odpadu nepřeje. Jednorázové obaly a příbory jsou teď opravdu na každém rohu. A roušky! Odpuste, ale to je prostě peklo. Každý den vytáhnu z vody alespoň jednu…

Zaznamenala jste v této oblasti za svého mezinárodního působení rozdíly mezi různými zeměmi?

Rozdíly jsou mezi zeměmi napříč světem velké.  Vidím, jak rychle se mění environmentální cítění, obzvlášť v západních zemích. Zatímco v Jižní Americe či balkánských zemích se úroveň akcí podobá těm, které známe z České republiky z doby před 10 lety, protipólem jsou třeba závody ve Francii. V „sedmém nebi“ jsem byla např. v roce 2017 na MS ve francouzském Pau, kam si člověk odskočil na suché toalety z pilin. Zároveň každý závodník dostal na pití svůj znovu použitelný kelímek, který mám dodnes doma a beru ho na další akce. Taky jsme tam měli možnost třídit sklo i papír, ne pouze „směsák“ a plast. Takže to očividně jde – pořádat závody i jinak, s ohledem na životní prostředí. 

Co děláte Vy sama pro to, abyste sportovala #bezdopadu?

Nepřichází v úvahu, abych někdy, někde něco zahodila. Navíc u mě opravdu nikdy nenajdete jednorázovou petku. Vždy mám po ruce svůj oblíbený termohrnek nebo lahev, do které si můžu načepovat vodu z kohoutku. Podobně je tomu s mým starým sportovním oblečením a vybavením. Všechny pro mě už nepoužitelné věci posílám dál začínajícím dětem nebo známým, kterým vystačí na dalších pár let. Prostě a jednoduše, co nevyužiješ, pošleš dál…

Máte z kanoistiky nebo i osobního života tipy, jak se může každý z nás chovat s větším ohledem k životnímu prostředí?

Nejdůležitější je myslet o krok napřed – nosit s sebou oblíbenou lahev, brát si jídlo do svého „boxíku“, obzvlášť teď v době donášek. Zkrátka minimalizovat odpad hned na začátku. Stejně tak přemýšlet o nákupu nových věcí, ať už oblečení nebo sportovního vybavení.  Rozmyslet si dobře, jestli danou věc opravdu potřebuji. Pokud ano, zjistit si, kde a za jakých podmínek byla vyrobena a zda už při výrobě bylo zaručeno uzavření cyklu recyklací či znovu využití. Ze začátku stojí získání informací a větší plánování velké úsilí. Na druhou stranu je ale vaše dušička potom o dost lehčí.

Studovala jste aplikovanou ekologii na ČZU. Co důležitého Vás studium naučilo a jak jste využila získané znalosti ve sportovní praxi?

Především jsem získala představu, jak je na Zemi vše navzájem propojeno. Ekologie je interdisciplinární obor. Musela jsem se naučit základy mnoha jednotlivých odvětví, díky čemuž mi najednou došlo, jak do sebe vše zapadá a že i mé chování může mít mnoho dopadů. Člověk je součástí velkého systému, který by si neměl přetvářet jen k vlastnímu prospěchu. Naopak se musí přizpůsobit. To je velmi důležité nastavení po psychické stránce. Jezdíme celý rok – v zimě, v létě. Často se převlékáme venku u auta nebo ve stanech. Při trénincích a závodech neporučíte vodě, větru ani dešti. Nezbývá vám zkrátka nic jiného, než se daným podmínkám přizpůsobit a za každých okolností naplno ukázat, co ve vás je.

Jakou součást ekologie považujete v dnešní době ve sportu za nejdůležitější?

Člověk by měl bezesporu ve všem, co dělá, prvotně dbát na předcházení tvorby odpadu. U všeho je vždy nejdůležitější řešit příčinu, nejen důsledky. Proto beru bránění tvorby odpadu jako primární věc, na kterou by se jak jednotlivci, tak pořadatelé nejen sportovních akcí měli zaměřit. Přestože si laik může myslet, že třídění jednotlivých složek odpadu je úžasné, vše tím vyřešeno zdaleka není. Kapacity jsou omezené. Ani v dnešní době neexistují technologie pro recyklaci všech materiálů. I proto osobně zastávám názor, že nás formuje nejen sport, ale i příroda a náš vztah k ní. Tak ji a naše prostředí k životu pojďme zachovat a nadále zlepšovat!

15. 6. 2021  

Kajakář Vít Přindiš: Ve Vltavě jsem viděl plavat snad všechny druhy odpadu

Vít Přindiš patří mezi špičky vodního slalomu u nás. Kajakář, který brzy oslaví dvaatřicáté narozeniny, má jako správný sportovec blízký vztah k přírodě a záleží mu proto na tom, abychom ji chránili, jak můžeme. A to i při sportu. V rozhovoru nám prozradil, jak sám vnímá spojení sportu s ekologií a radí, jak se přiblížit ke sportování #bezdopadu.

Po zimě, která měla spoustu omezení, se letos ukazuje víc než kdy jindy, kolik se v ní hromadí a povaluje odpadků.
Je to tak, letošní zima byla hodně specifická. I přes všechna omezení a zákazy se lidé snažili dostat do přírody co nejvíce. To s sebou přineslo i negativum v podobě většího množství odpadků, které za sebou lidé nechávali. Sám to moc nechápu, protože jsem byl vychován v tom, že co se do lesa přinese, se z něj také odnese.

Znáš pojem plogging? Jaký k němu máš případně vztah? A zapojil ses do celorepublikové aktivity „Ukliďme Česko“, která proběhla v sobotu 27. března?
Pojem plogging je pro mě nový, ale posledních pár měsíců jsem ho několikrát ve svém okolí zaznamenal. Letos jsem se do akce Ukliďme Česko aktivně nezapojil, ale v minulosti jsme se několikrát účastnili jako celý oddíl USK Praha a uklízeli jsme okolí trojského areálu.

Máš jako vodní sportovec zkušenost s nějakou formou čištění řek na začátku kajakářské sezony?
Lokální kluby a spolky většinou jednou za rok zorganizují čištění své řeky. Dostat odpad ze studené řeky a dopravit ho na břeh je ale často dost náročné. Na celonárodní úrovni nic neprobíhá. I proto nosím v hlavě myšlenku na zlepšení aktuálního stavu, kterou bych rád v dohledné době zrealizoval. Chtěl bych, aby se Český svaz kanoistů aktivněji zapojil do osvěty zaměřené právě na čištění řek, podporoval v něm oddíly a celkově tak aspoň něco přírodě vrátil. Za svoji dosavadní kariéru jsem totiž jen ve Vltavě v Praze viděl plavat snad již všechny druhy odpadu, které si jen dokážete představit.

Nová iniciativa #bezdopadu má jako motto, že sportovat #bezdopadu je mnohem jednodušší, než se zdá. Souhlasíš s tím, je tobě samotnému tento přístup blízký?
Neprodukovat v této době žádný odpad je podle mě téměř nemožné, ale určitě jsou způsoby, jak jeho množství alespoň eliminovat. I při sportu. Úplnou samozřejmostí by mělo být, že se již vytvořený odpad dostane na správné místo a nezůstane někde ležet.

Za svou závodní kariéru ses zúčastnil stovek závodů a akcí ve vodním slalomu. Zaujali tě někde výjimečnou šetrností k přírodě?
O krok napřed jsou vždy na závodech ve Francii. Ať už jde o třídění, využívání jednorázových produktů nebo ekologické toalety. Je tam zkrátka vidět, že si přírody a vody hodně váží a přemýšlejí o ní.

Máš pro naše čtenáře nějaké tipy, jak skloubit šetrný přístup k přírodě a sport? Jak se v přírodě chovat, abychom si její krásy mohli užívat co nejvíce?
Člověk by se měl v přírodě chovat s respektem k jejím obyvatelům. A jak jsem již zmiňoval, vše, co si s sebou člověk kamkoliv nese, by si měl také odnést.

Máš malou dcerku, chceš u ní budovat pozitivní vztah ke sportu a k přírodě?
Určitě se o to budeme snažit. Sport a pohyb tvoří velice důležitou součást lidského života, takže se jí pokusíme ukázat jejich krásy a možnosti, které nabízejí.

Nakonec by nás zajímalo, jaká část Česka je ti nejbližší, kde v naší přírodě se cítíš nejlépe?
Minulý rok jsme si hodně oblíbili Lužické hory, takže ty teď figurují vysoko, ale neřekl bych, že mám jen jedno oblíbené místo. Vždy se těším na závody na Lipně či na Vysočině, taky na běžky v Jizerských horách, túry v Krkonoších i víno na jižní Moravě. A tak bych mohl pokračovat. Krásných míst tu máme opravdu hodně. A to si troufnu říct, že jsem většinu ještě neviděl.

Foto: Jakub Pláteník

1. 4. 2021  

Zasoutěžte si o chytré hodinky ve velikonoční soutěži na Instagramu #bezdopadu

Do příští neděle 11. dubna se můžete zapojit se do naší instagramové velikonoční soutěže o skvělé sportovní hodinky Garmin. Místo dobrot si tak na letošní Velikonoce nadělíte motivaci k dalším sportovním výkonům – a ještě s dobrým pocitem #bezdopadu. To zní jako dobrý plán na letošní netradiční Velikonoce, nemyslíte?

Jak na to:

1. Sledujte náš IG profil @bezdopadu

2. Přesdílejte náš soutěžní příspěvek do svého instastory a označ @bezdopadu

3. K příspěvku doplňte, co děláte vy pro sport #bezdopadu nebo přidejte své vlastní tipy, jak se při sportu chovat #bezdopadu.

Týden po Velikonočním pondělí, 12. dubna, vylosujeme z vás úspěšně zapojených jednoho vítěze, který získá chytré hodinky od Garmin.

Neváhejte taky přidat do svého instastory i fotku své sportovní aktivity, rádi ho pak na oplátku přesdílíme my. Přejeme vám krásné bezdopadové Velikonoce, hodně štěstí v soutěži a nezapomeňte sportovat 🙂

26. 3. 2021  

Ekologie a sport #bezdopadu očima sportovní novinářky Žanety Peřinové

Žaneta Peřinová je sportovní novinářka a moderátorka. Jak vidí snahu organizátorů akcí světové úrovně? A co pro životní prostředí dělá sama Žaneta? O jejím hesle „Co si do přírody přinesu, tak si i odnesu“ a o mnohém dalším se dočteš v článku.

Ahoj Žanet! Jako sportovní novinářka a moderátorka to vidíš “v přímém přenosu”. Dbají sportovci a organizátoři menších i velkých sportovních akcí na ekologii? Je zde vidět rozdíl mezi Českou republikou a zahraničím v tomto ohledu?

Já myslím, že organizátoři akcí určitě dbají na ekologii, a to i v ČR. V posledních měsících a letech je vidět, že je to čím dál víc. Co se týče světových akcí, tak už v roce 1992 Mezinárodní olympijský výbor akceptoval výzvu Světové konference o životním prostředí, která nabádá veřejnost k ochraně životního prostředí a k přijetí strategie trvale udržitelného rozvoje. Organizátoři blížících se her v Tokiu jsou pak důkazem toho, že se na to hodně dbá. Zmíním například stupně vítězů z recyklovaného plastu, oficiální auta pro LOH (přibližně 3 700 vozidel) a další prostředky mobility by měly být z 90 % na elektřinu, rámy postelí pro sportovce v olympijských vesnicích budou vyrobeny z recyklované lepenky a třeba olympijské medaile budou vyrobeny z kovů získaných z recyklované spotřební elektroniky. 

Sama jsi vášnivá sportovkyně. Co konkrétně ty děláš za ekologické kroky při sportování?
Pro mne je základ, že to, co si do přírody přinesu, tak si i odnesu. Chodím hodně běhat a neexistuje pro mne možnost něco někde odhodit. Věnuju se i alpskému lyžování, v tomto případě se zase držím vyznačených sjezdovek. 
Chování při sportu nebo při výletě v přírodě je v mém případě stejné. Podporuju hotely, které se chovají ekologicky, šetřím elektrickou energií, neplýtvám vodou, třídím odpad .. 

Ohodnotila bys sportovní akci, které ses zúčastnila z pohledu jejího ekologického snažení? Je pro tebe ekologický přístup konkrétní akce důležitý při rozhodování o účasti na akci?
Pracuju jako novinář, a tak si akce nemůžu vybírat podle toho, jestli organizátor volí ekologický přístup či nikoli. Nicméně můžu ze své zkušenosti říct, že většina organizátorů podniká kroky k tomu, aby byli šetrní k životnímu prostředí nebo, aby se tak chovali i jejich účastníci akce. 

Co se ti vybaví, když se řekne #bezdopadu?
Bez následků, bez poničení .. to, co si do přírody přinesu, to si také odnesu. Příroda by neměla trpět naším sportováním, naší touhou uniknout z přeplněných měst 

Co pro tebe znamená ekologie? Proč by se jí lidé měli více zabývat?
Ekologie je pro mne něco jako ochrana životního prostředí, vnímám to tak, že každý jedinec by měl začít u sebe a chovat se k přírodě tak, aby zůstala zachována i pro další generace lidí 

26. 3. 2021  

Dva tátové: O ekologii a žití co nejvíce #bezdopadu

Další rozhovor nám poskytli David a Michal Vaníčkovi, známí jako Dva tátové. Společně s dcerami Maruškou a Adélkou na sociálních sítích inspirují tisíce lidí k udržitelnějšímu životu. Jaké jsou jejich největší ekologické snahy a kroky a co pro ně ekologie znamená?

Tatínci, z vašich sociálních sítích to vypadá, že ve třídění jste celá rodinka naprosté jedničky a baví vás to. Kromě toho o správnosti třídění ještě edukujete společnost. Jakým dalším ekologickým krokům se ještě věnujete?
Takhle bychom si to netroufli říct, jedničky rozhodně nejsme, to ani se dvěma dětmi nejde být dokonalí. Spíš bychom řekli, že se maximálně snažíme. A protože s lidmi sdílíme střípky z našeho života a snaha o udržitelnější život je součástí, občas nasdílíme i toto. Nechceme lidi poučovat, ani kárat. Ale jako u ostatního obsahu – ukazujeme, jak to děláme my a kdo chce, načerpá z toho inspiraci. Kromě toho, že primárně začínáme u sebe, učíme se třídit, učíme se přemýšlet, jak nedělat odpad navíc, tak občas připravíme bonusový obsah k tématu. Nedávno jsme měli ve spolupráci s projektem Samosebou třídím rozsáhlý kvíz a dost lidi bavil, zapojily se do něj desetitisíce našich sledujících. Nebo jsme taky v jarní karanténě se sousedy a dětmi uklidili les.

Máte nějakou speciální ekologickou vychytávku pro naše čtenáře?
Provozujeme e-shop Dvatatove.cz, tak asi největší eko-hack u nás doma je recyklace prázdných kartonových krabic od čehokoliv. Do některých balíme zboží, jiné nařežeme na kousky a používáme jako výplň do balíčků. Další recyklované krabice kupujeme od firem, které je nevyužijí, anebo nám je občas schovávají známí, co mají jiné obchody. Čas od času jsme měli i várku z místní drogerie a to pak byla sranda, když nám zákazníci fotili, jak jim přišla naše knížka v krabici od vložek 🙂 No a občas se taky vracíme k tomu, čemu jsme se smáli, když jsme byli malí. Přišlo nám děsně legrační, že naše mamky vymývaly mikrotenové sáčky a sušily je na další použití. Upřímně, dnes děláme to samé, ale se svačinovými samozavíratelnými sáčky. Občas je potřebujeme třeba na ovoce a přijde nám malicherné je po jednom použití vyhodit.

Dcerky Adélku a Marušku aktivně vedete k zodpovědnému třídění. Poraďte prosím i ostatním rodičům – Jak u dětí vzbudit zájem o třídění a další udržitelné kroky?
Na to asi není rada, co bude fungovat na všechny. Každé dítě je jiné a baví ho jiné věci. Takže neporadíme, ale řekneme, co děláme my. Naše holky mají rády závodění, soutěžení, dají se snadno vyhecovat k nějaké zábavě, když do ní jdeme s nimi my, rodiče. Takže když jdeme s odpadem, občas jim sesypu papír a plast a sklo na hromadu a ony mají vybrat správné barvy kontejneru. Často jim dám odnést odpadky do koše v kuchyni a protože ho máme rozdělený na směr a plast, hned se tím učím, kam s ním. Taky se je snažíme učit, aby malovaly na obě strany papíru, přiznáme se, to je pro ně zatím problém, ale pracujeme na tom. Zapojili jsme je také do uklízení přírody, takže když jdeme na procházku, už samy ukazují, kde je „fuj odpadek“ a chtějí to sbírat, ale upřímně – pokud s sebou nemáme rukavice nebo dezinfekční gel, tak jim to zakazujeme sbírat, speciálně v pandemii, protože ochrana jejich zdraví je přednější, než vyhozený kelímek na ulici, kde ho, předpokládám, uklidí později městské služby.

Hodně cestujete a výletíte. Máte tip, jak být šetrný k životnímu prostředí i v tomto ohledu?
Primárně se ke všem místům, kam jedeme, chováme jako k vlastní zahradě. I když jedeme kempovat a třeba se sprchujeme v přírodě, máme s sebou jen minimum kosmetiky bez chemie, která by škodila jak tělu, tak případně jako odpad přírodě. Do budoucna plánujeme vyměnit naše auta za elektromobily, i když je to zatím pořád dost nákladná věc. Když už létáme, tak se snažíme, aby to bylo na déle než týden, teď jsme třeba na Kanárech, kde je na měsíc. A když už jsme u Kanárů. Tady jsou na každé pláži koše na tříděný odpad a jen minimum jich je na směs. Hrozně se nám to líbí, protože tě to donutí tvůj odpad rozebrat do posledního detailu a roztřídit na plast, papír, organic… a ten zbytek, třeba mastný papírový obal, vozíme s sebou v batohu a vyhodíme třeba na hotelu.

Vydáváte se s holkami i za sportem? Závodíte?
U nás doma závodí akorát děti, v tom, kdo bude první u auta a kdo má hezčí jídlo 🙂 Oba dva se snažíme doma cvičit, občas běháme, občas si vyjedeme na cyklovýlet, David má rád dálkovou turistiku, tak si občas vyjde na 30 km procházku. Teď na Kanárech jsme poprvé zkusili také surfování. Děti stále učíme jezdit na kole, ale ještě jsme se nezbavili pomocných koleček. Netlačíme na pilu, ono to přijde. Letos jsme s prcky měli v plánu pokročit v lyžování, ale nebylo vzhledem k pandemii kde. 

Ohodnotili byste sportovní akci, které jste se zúčastnili z pohledu jejího ekologického snažení? Je pro vás ekologický přístup konkrétní akce důležitý při rozhodování o účasti na akci?
Ano a netýká se to jen sportovních akcí. Hodně se na tohle díváme i třeba při akcích pro dětí. Naše děti milují balonky, ale přijde nám nesmysl, aby jich někde byly tisíce jen pro parádu. Bude z nich jen odpad. Myslíme si ale, že tohle je teď v domě pandemie trochu složitější, protože řada ekologických snažení naráží na hygienická opatření. Když už jsme se naučili chodit si pro kafe s vlastním kelímkem, najednou to nešlo, protože covid. Když už se někde pořadatel zbavil balené vody a mohlo se čepovat z barelu do znovupoužitelných kelímků, zase to nejde, protože covid a jsou zpět pet lahve. A co nás teď nejvíc vytáčí jsou roušky. Nechápeme, že ji někdo dokáže vyhodit na zem a jít dál.

Co se vám vybaví, když se řekne #bezdopadu?
Vybaví se nám „bez odpadu.“ :-))))

A poslední zelená tečka na konec. Proč by se lidé měli více zabývat ekologií? Co pro vás znamená?
Protože to my lidi neděláme pro někoho druhého, ale pro sebe a naše děti. Planeta není náš majetek, jsme tu hosty po dobu našeho života.

Foto: Greta Blumajerová



23. 3. 2021  

„Když při běhu vidím u cesty PET lahev, je mi smutno!” Jak se na ekologii dívá majitel Běhej.com?

Radek Narovec se věnuje sportu na webu Běhej.com již 15 let. Za tu dobu měl šanci poznat stovky sportovních akcí a tisíce běžců. Jakým směrem se ubírá ekologie a její kroky v oblasti sportu očima Radka, a jak se Běhej.com zapojí do #bezdopadu? To se dozvíte v rozhovoru.

U běžeckých akcí se pohybuješ řadu let, jak se mění vztah organizátorů k ekologickému dopadu jejich akcí?

Musím říci, že jsem se nesetkal s případem, kdy by se nějaký pořadatel choval vysloveně neekologicky. Naopak pořadatelé běhů, cyklozávodů a jiných podobných sportů vždy byli vzorem pro ostatní, myslím, že to i jako sportovci máme v krvi – pozitivní vztah k přírodě, ve které můžeme pobývat. Pro mne byl šok před cca 15 lety, kdy jsem běžel megamaraton v New Yorku, že jsme šli pár hodin po závodě centrem Manhattanu a tam už probíhala jiná masová akce. Po běhu ani památky, vše vzorně uklizené. Čeští pořadatelé už takto fungují také, jak ti velcí, tak malí. Prostě se z toho stal standard. Co se děje nyní, že se začínají řešit i různé plasty, zbytečné tisky, cestování na místo závodu, hluk a samozřejmě nově i hygiena. Pro pořadatele to je enormně náročné, leckdy se až divím, že se do pořádání nadále pouští přes všechny ty stoupající nároky. Ukazuje to, jak moc milují dělat něco pro druhé!!!

Je téma ekologie ve sportu celkově slyšet stále více? 

Určitě a je to samozřejmě moc dobře, když po běžcích nezbyde nepořádek, ale třeba uklizený les, který byl plný odpadků před jejich příjezdem. To je třeba příklad, kudy se ubírat. Každý běháme i mimo závod, a když vidím podél cesty pet lahve, je mi smutno. Byť je tam jako běžci neházíme, proč je v rámci závodu (ale i mimo něj) neuklidit také. 

Slyší na ekologii také účastníci závodů, běžci? Je to pro ně jeden z faktorů, proč se účastní?

Slyší, ale je třeba jim komunikovat i to, co není patrno na první pohled. Běžím kolem občerstvovačky s kelímky na vodu a ionty, čapnu jeden a po vypití odhodím. Ani mi nedojde, že těch kelímků je třeba deset tisíc. Krát 10-20 občerstvovaček po celé trase. Krát třeba 500 závodů do roka. A jste v desítkách tun plastů!!! Podobně je to s benzínem, pokud jedete na závod přes celou republiku a jedná se třeba o B7 nebo Pražský maraton… A to vůbec nemluvím o odpadu v podobě „vyběhaných“ bot. Je toho fakt hodně, co se dá řešit, zejména až odezní doba covidová, která s sebou přinesla masivní vlnu používání plastů. 

Nebojíš, že v současné době, kdy pořadatelé bojují kvůli COVID-19 o každou korunu, že půjde šetrnost k životnímu prostředí při pořádání akcí stranou?

Určitě teď lidi nemají náladu na zachraňování vzácných živočichů, když to přeženu, ale to ještě neznamená, že najednou začneme dělat akce neekologicky. Ne, nebojím se. Po konci pandemie se ale vraťme k tomu, zda je vše zavedené během strachu z koronaviru opravdu zdraví prospěšné. Mám na mysli třeba nadměrné užívání dezinfekce, atp. Imunitu potřebujeme budovat, ne si ji ničit!

Jaký z bodů bezdopadu je ti nejbližší a proč?

Určitě ten o digitalizaci komunikace. Pokud vše klapne, chceme v tom být velmi aktivní! Víc zatím neprozradím. (úsměv) Ve výčtu bodů, kterým bychom se měli podle mne také časem zabývat, je marketingový smog. Vysvětlím: K pořádání velké akce je potřeba sponzorů. Jenže milion reklam podél závodu a v médiích spíš vyvolává odpor běžců. Nechceme být tupým terčem marketingových oddělení!!! Přitom to jde dělat elegantněji, navázat vztah k potenciálnímu zákazníkovi citlivě a pro-běžecky. Reklamní slepota je to poslední, co by chtěl i daný marketingový pracovník.

Jak se zapojí do budoucna Běhej.com? 

Nyní hlavně pomáháme s komunikací celé věci, rozjezdem. Mezi běžci, i pořadateli. Oslovili jsme skoro dva tisíce pořadatelů! A budeme v tom pokračovat, chceme přinášet rozhovory a ukazovat příklady, kde se co dělá pro přírodu a nemluví se o tom. A mělo by, aby to ukázalo cestu kupředu. Vzpomínám si třeba na Michaela Dobiáše z pražského Trailpointu, který den po svém ŠUTRu vyrazil po trase s pytlem na odpadky a posbíral i to, co bylo odhozeno dávno před jeho závodem. Smekám! V našem kalendáři závodů přibude označení, že daný závod se připojil k výzvě #bezdopadu. Jakmile se závody rozjedou, vrátíme se ke komunikaci a chceme třeba na konci roku přijít s prvním zhodnocením celého projektu. Podotýkám, že celá věc je na několik let, že nejde o to vytvořit extra tlak na již dost přetížené pořadatele. Spíše vytvořit platformu pro nápady, udělat jakousi soutěž v nápaditosti. Jsem vděčný za iniciativu #bezdopadu a možnost být při tom. 

6. 3. 2021 No Comments  

„Jsme součástí #bezdopadu,” má radost šéf Mistrovství světa v orientačním běhu

Jednou z prvních zapojených akcí do #bezdopadu je Mistrovství světa v orientačním běhu (WOC 2021). Historie akce sahá až do roku 1966. Na českém území se poprvé MS v OB konalo v roce 1972, letos to bude počtvrté, vše se rozběhne v termínu 3. – 10. července 2021. O tom, co pro organizátory znamená pořádat několikadenní akci se světovým přesahem a zároveň dodržovat pravidla iniciativy #bezdopadu, se dočtete v tomto rozhovoru.

Co vás motivovalo k zapojení do iniciativ #bezdopadu?
S myšlenkou uspořádání Mistrovství světa v orientačním běhu 2021 udržitelně jsme jako pořadatelé přišli již na samém začátku, i proto byla iniciativa #bezdopadu skvělou možností, jak své kroky k šetrnému pořádání závodů posunou zase o krok blíže k našemu cíli.

Co se vám vybaví, když zazní #bezdopadu?
Pořádat nejen sportovní akce bez dopadu je cíl, kterého je těžké dosáhnout. Ale naše síly napínáme k cíli, snížit náš dopad na minimum.

Co pro vás ekologie znamená?
Ekologie, nebo spíše udržitelnost, se stává pevnou součástí našich životů. Je dobré, když se někdo zamyslí nad tím, jestli se chová šetrně a udržitelně, a pomůže svým chováním například ke snížení spotřeby zdrojů…

Jaké konkrétní kroky podnikáte v oblasti ekologie na vašich závodech?
Mistrovství světa v orienťáku je zatím ve fázi příprav, ale řadu našich kroků již máme detailně promyšlenou. V rámci minimalizace odpadu nebudeme prodávat balené občerstvení ani nabízet zbytečné „suvenýry“, budeme také nabízet a doporučovat znovupoužitelné nádobí. Zbylé odpady plánujeme třídit v maximálním rozsahu. Co se dopravy týče, pro diváky a závodníky doprovodných závodů budeme zajišťovat hromadnou dopravu a budeme je motivovat také k cyklodopravě či přesunům pěšky. A je toho mnohem více – v rámci ušetření tištěných materiálů vyvíjíme mobilní aplikaci se všemi potřebnými informacemi, pořizujeme znovupoužitelné vybavení nebo pomáháme s výsadbou a úklidem lesů.

Líbí se vám možnost hodnocení ekologických kroků a zpětná vazba přímo od účastníků?
Je skvělé, že se do hodnocení můžou zapojit i sami sportovci a účastníci akce. Děláme přeci akci hlavně pro ně a oni by měli mít možnost zhodnotit, co pořadatel udělal dobře a kde má naopak prostor pro zlepšení.

Vaše akce jsou několikadenní, jak moc náročná je pro vás implementace ekologických kroků po celou dobu akce?
V zásadě máme jasný rámec, co všechno chceme realizovat. Naše akce je náročnější v tom, že se koná téměř každý den na jiném místě, protože chceme orienťáky přivést do těch nejlepších terénů. Musíme tedy budovat celou infrastrukturu na novém místě znovu.