Lukáš Grolmus je ředitelem oddělení marketingu a komunikace společnosti EKO-KOM, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru. V rozhovoru nám prozradil, jak se třídění odpadu v ČR vyvíjí i jaký potenciál vidí v iniciativě #bezdopadu.
Jste zodpovědný za propagaci třídění a recyklace odpadů z obalů. Jak moc je tato propagace v české společnosti důležitá, jak se vyvíjí a jakou roli při ní hraje edukace veřejnosti?
Osvěta a připomínání důležitosti třídění odpadů hraje klíčovou roli, ačkoli se to možná ani tak nezdá. Vysvětlím to. Aktuálně v ČR třídí své odpady ¾ obyvatel a i díky nim se daří plnit současné recyklační cíle. Jenže pro udržení takového dostatečně velkého počtu lidí a rozšíření řad o další třídiče, případně pro ještě dokonalejší třídění je ale nutné principy třídění a téma správného nakládání s odpady stále připomínat. Nezbytnou podmínkou pro dlouhodobě fungující systém třídění a recyklace odpadů jsou tedy i soustavné komunikační a vzdělávací aktivity. Lidé musí mít zkrátka maximum informací, chtějí mít jistotu, že jejich úsilí má smysl, chtějí vědět, co se s jimi vytříděným odpadem děje a jak se dále zpracovává. My se maximálně snažíme tyto informace plošně poskytovat.
Registrujete na poli třídění a recyklace odpadů jen pozitivní vývoj? Co v něm považujete za největší úspěchy?
V zásadě ano. Lidé se v třídění odpadů postupně zlepšují, o problematiku se zajímají více a stává se nedílnou součástí jejich života, chtějí třídit nejen doma, ale i na pracovišti, na kulturních akcích i při sportu. Velice nás také potěšilo, že svůj pozitivní přístup k třídění odpadů, dokázali Češi i během pandemie, kdy ani přes všechny své osobní starosti a omezení nepřestali třídit odpad, dokonce třídili více než před pandemií. Zřejmě proto, že třídění odpadů bylo jednou z mála jistot, která jim v době lockdownu a jiných restrikcí zbyla.
Aktivity EKO-KOM zahrnují velké množství komunikačních projektů. Které byste vypíchl jako momentálně nejzajímavější a proč?
Každý z těch projektů je něčím specifický, takže je těžké říct pouze jeden. V každém případě bych zmínil školní vzdělávací program Tonda Obal, který je zaměřen na ty nejmenší třídiče a je z dlouhodobého hlediska stěžejní. Naši lektoři pět dnů v týdnu jezdí za dětmi do škol a během jedné vyučovací hodiny je interaktivně seznamují s problematikou třídění a recyklace odpadů. Určitě bych zmínil také projekt Čisté festivaly, který byl takovým průkopníkem třídění odpadů na kulturních akcích. A s rozmachem sportovních akcí v posledních letech vidíme určitě velký potenciál také ve spolupráci na projektu #bezdopadu.
V #bezdopadu nás na první pohled zaujala vaše iniciativa Čistý festival. Můžete ji a jeho výsledky prosím stručně představit? Dá se podle vás popsat paralela mezi kulturními akcemi a těmi sportovními, na které cílíme v #bezdopadu?
Začnu tou paralelou, která je mezi oběma projekty – Čistým festivalem i #bezdopadu – zřejmá. Jak jsem již zmínil, zájem veřejnosti o třídění je rok od roku větší a lidé už nechtějí třídit jen doma nebo v práci. Chtějí mít možnost třídit odpad i v přírodě – je jedno, zda jsou na letním hudebním festivalu nebo si vyrazí na běžecký závod. Oba projekty mají hned několik společných jmenovatelů – třídění odpadů, zábavu a přírodu. Čistý festival učí již řadu let třídit návštěvníky vybraných hudebních festivalů, relativně nový projekt #bezdopadu umožňuje třídit odpad sportovcům a divákům na sportovních akcích.
Důraz na ochranu přírody včetně třídění a recyklace odpadů je v mnohých oblastech stále opomíjenou oblastí. V jakých oblastech je v Česku v tomto ohledu podle vás třeba nejvíc „zabrat“?
Těch oblastí je více. Donedávna to byly třeba úřady a podobné organizace, také v obchodních centrech nebylo třídění až tak samozřejmostí. To se ale velmi zlepšilo. Nádoby na tříděný odpad se už také zabydlely v řadě lyžařských areálů, kde nově slouží návštěvníkům nejen během zimní sezóny, ale celoročně i během letní sezóny. Rezervy vidím ještě ve sportovních a volnočasových areálech, v městských parcích či dětských hřištích. Stále častěji volají lidé také po možnosti třídit odpad i v lesích nebo na čerpacích stanicích.
Zrovna sportovní akce byly donedávna z pohledu ochrany přírody spíše zanedbávány. Proto vznikla iniciativa #bezdopadu, spojující právě sport a šetrný přístup k životnímu prostředí. Jaký v tomto projektu spatřujete potenciál a co byste poradil pro jeho správné využití?
Ano, to máte pravdu. Již v minulosti jsme pilotně realizovali podporu několika samostatných sportovních projektů jako třeba třídění odpadů pro diváky i v servisní zóně na závodě světového poháru horských kol nebo na některých běžeckých závodech. Na základě těchto zkušeností jsme proto velmi ocenili projekt #bezdopadu, který dokáže oslovit celou škálu sportovních akcí, sportovců a organizátorů, což by EKO-KOM sám sotva zvládl. Snad se nemýlím, když řeknu, že ve spolupráci na této iniciativě vidím velký potenciál.
Co podle vás představuje v pořádání sportovních akcí v oblasti ekologie největší překážku? A máte nápad, jak ji překonat?
Dříve se poukazovalo hlavně na hory odpadů, které po skončení sportovních akcí v místě po sportovcích i pořadatelích zůstávaly. To se ale podle mého názoru v mnoha případech hodně zlepšilo. A projekt #bezdopadu k tomu jistě přispěje ještě více. Pokud jde o akce někde uprostřed přírody, tak za asi největší problém považuji v relativně velkém počtu aut, která je nutné někde zaparkovat. Zaparkovat své vozy, ideálně rychle a co nejblíž zázemí akce, chtějí všichni a vyhrazená parkovací plocha často nestačí. Lidé tak mnohdy v časovém presu zaparkují kdekoliv, což přírodě jistě nepřispěje. Možností, jak tyto překážky překonat, je více. Problém s parkováním by mohlo vyřešit například nějaké záchytné parkoviště v blízké obci a odtud zavést například kyvadlovou dopravu na místo závodu. Problému s odpadky lze předejít tím, že budou návštěvníci tříditelné odpady třídit a ty ostatní vhodí do pytle nebo nádoby na směsný odpad, umístěné v prostoru pro tento účel. Někdy se stane, že nějaký odpad upadně závodníkovi během závodu – to by se dalo vyřešit třeba tím, že si doprovod závodníků rozdělí trať a každý by po skončení akce ten svůj přidělený prostor uklidil. Nezabralo by to mnoho času a všude by bylo čisto hned po závodě a zároveň by to ulehčilo organizátorům.
Sportujete sám rád a jaké rady byste dal sportovcům k tomu, aby zanechávali minimální dopad na přírodu?
Toho času není mnoho, ale snažím se aktivně hýbat. Nejsem sice přímo běžec, ale velmi rád plavu, jezdím na vodu, účastním se i regat. S rodinou si rád vyjedu na kole nebo na kolečkových bruslích. A v zimě samozřejmě nevynechám lyžování. Každému sportovci i nesportovci bych poradil především to, aby se v přírodě choval jako zodpovědný člověk, nic neničil, byl ohleduplný vůči ostatním i vůči přírodě a vždy myslel na to, že třídění odpadu a jejich recyklace má smysl. Uchovává to materiál v oběhu a pomáhá to ušetřit přírodu před další těžbou primárních surovin, před rozšiřováním skládek odpadů a před zbytečnými exhalacemi skleníkových plynů.
