Lukáš Grolmus je ředitelem oddělení marketingu a komunikace společnosti EKO-KOM, která zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru. V rozhovoru nám prozradil, jak se třídění odpadu v ČR vyvíjí i jaký potenciál vidí v iniciativě #bezdopadu.

Jste zodpovědný za propagaci třídění a recyklace odpadů z obalů. Jak moc je tato propagace v české společnosti důležitá, jak se vyvíjí a jakou roli při ní hraje edukace veřejnosti?
Osvěta a připomínání důležitosti třídění odpadů hraje klíčovou roli, ačkoli se to možná ani tak nezdá. Vysvětlím to. Aktuálně v ČR třídí své odpady ¾ obyvatel a i díky nim se daří plnit současné recyklační cíle. Jenže pro udržení takového dostatečně velkého počtu lidí a rozšíření řad o další třídiče, případně pro ještě dokonalejší třídění je ale nutné principy třídění a téma správného nakládání s odpady stále připomínat. Nezbytnou podmínkou pro dlouhodobě fungující systém třídění a recyklace odpadů jsou tedy i soustavné komunikační a vzdělávací aktivity. Lidé musí mít zkrátka maximum informací, chtějí mít jistotu, že jejich úsilí má smysl, chtějí vědět, co se s jimi vytříděným odpadem děje a jak se dále zpracovává. My se maximálně snažíme tyto informace plošně poskytovat.

Registrujete na poli třídění a recyklace odpadů jen pozitivní vývoj? Co v něm považujete za největší úspěchy?
V zásadě ano. Lidé se v třídění odpadů postupně zlepšují, o problematiku se zajímají více a stává se nedílnou součástí jejich života, chtějí třídit nejen doma, ale i na pracovišti, na kulturních akcích i při sportu. Velice nás také potěšilo, že svůj pozitivní přístup k třídění odpadů, dokázali Češi i během pandemie, kdy ani přes všechny své osobní starosti a omezení nepřestali třídit odpad, dokonce třídili více než před pandemií. Zřejmě proto, že třídění odpadů bylo jednou z mála jistot, která jim v době lockdownu a jiných restrikcí zbyla.

Aktivity EKO-KOM zahrnují velké množství komunikačních projektů. Které byste vypíchl jako momentálně nejzajímavější a proč?
Každý z těch projektů je něčím specifický, takže je těžké říct pouze jeden. V každém případě bych zmínil školní vzdělávací program Tonda Obal, který je zaměřen na ty nejmenší třídiče a je z dlouhodobého hlediska stěžejní. Naši lektoři pět dnů v týdnu jezdí za dětmi do škol a během jedné vyučovací hodiny je interaktivně seznamují s problematikou třídění a recyklace odpadů. Určitě bych zmínil také projekt Čisté festivaly, který byl takovým průkopníkem třídění odpadů na kulturních akcích. A s rozmachem sportovních akcí v posledních letech vidíme určitě velký potenciál také ve spolupráci na projektu #bezdopadu.

V #bezdopadu nás na první pohled zaujala vaše iniciativa Čistý festival. Můžete ji a jeho výsledky prosím stručně představit? Dá se podle vás popsat paralela mezi kulturními akcemi a těmi sportovními, na které cílíme v #bezdopadu?
Začnu tou paralelou, která je mezi oběma projekty – Čistým festivalem i #bezdopadu – zřejmá. Jak jsem již zmínil, zájem veřejnosti o třídění je rok od roku větší a lidé už nechtějí třídit jen doma nebo v práci. Chtějí mít možnost třídit odpad i v přírodě – je jedno, zda jsou na letním hudebním festivalu nebo si vyrazí na běžecký závod. Oba projekty mají hned několik společných jmenovatelů – třídění odpadů, zábavu a přírodu. Čistý festival učí již řadu let třídit návštěvníky vybraných hudebních festivalů, relativně nový projekt #bezdopadu umožňuje třídit odpad sportovcům a divákům na sportovních akcích.

Důraz na ochranu přírody včetně třídění a recyklace odpadů je v mnohých oblastech stále opomíjenou oblastí. V jakých oblastech je v Česku v tomto ohledu podle vás třeba nejvíc „zabrat“?
Těch oblastí je více. Donedávna to byly třeba úřady a podobné organizace, také v obchodních centrech nebylo třídění až tak samozřejmostí. To se ale velmi zlepšilo. Nádoby na tříděný odpad se už také zabydlely v řadě lyžařských areálů, kde nově slouží návštěvníkům nejen během zimní sezóny, ale celoročně i během letní sezóny. Rezervy vidím ještě ve sportovních a volnočasových areálech, v městských parcích či dětských hřištích. Stále častěji volají lidé také po možnosti třídit odpad i v lesích nebo na čerpacích stanicích.

Zrovna sportovní akce byly donedávna z pohledu ochrany přírody spíše zanedbávány. Proto vznikla iniciativa #bezdopadu, spojující právě sport a šetrný přístup k životnímu prostředí. Jaký v tomto projektu spatřujete potenciál a co byste poradil pro jeho správné využití?
Ano, to máte pravdu. Již v minulosti jsme pilotně realizovali podporu několika samostatných sportovních projektů jako třeba třídění odpadů pro diváky i v servisní zóně na závodě světového poháru horských kol nebo na některých běžeckých závodech. Na základě těchto zkušeností jsme proto velmi ocenili projekt #bezdopadu, který dokáže oslovit celou škálu sportovních akcí, sportovců a organizátorů, což by EKO-KOM sám sotva zvládl. Snad se nemýlím, když řeknu, že ve spolupráci na této iniciativě vidím velký potenciál.

Co podle vás představuje v pořádání sportovních akcí v oblasti ekologie největší překážku? A máte nápad, jak ji překonat?
Dříve se poukazovalo hlavně na hory odpadů, které po skončení sportovních akcí v místě po sportovcích i pořadatelích zůstávaly. To se ale podle mého názoru v mnoha případech hodně zlepšilo. A projekt #bezdopadu k tomu jistě přispěje ještě více. Pokud jde o akce někde uprostřed přírody, tak za asi největší problém považuji v relativně velkém počtu aut, která je nutné někde zaparkovat. Zaparkovat své vozy, ideálně rychle a co nejblíž zázemí akce, chtějí všichni a vyhrazená parkovací plocha často nestačí. Lidé tak mnohdy v časovém presu zaparkují kdekoliv, což přírodě jistě nepřispěje. Možností, jak tyto překážky překonat, je více. Problém s parkováním by mohlo vyřešit například nějaké záchytné parkoviště v blízké obci a odtud zavést například kyvadlovou dopravu na místo závodu. Problému s odpadky lze předejít tím, že budou návštěvníci tříditelné odpady třídit a ty ostatní vhodí do pytle nebo nádoby na směsný odpad, umístěné v prostoru pro tento účel. Někdy se stane, že nějaký odpad upadně závodníkovi během závodu – to by se dalo vyřešit třeba tím, že si doprovod závodníků rozdělí trať a každý by po skončení akce ten svůj přidělený prostor uklidil. Nezabralo by to mnoho času a všude by bylo čisto hned po závodě a zároveň by to ulehčilo organizátorům. 

Sportujete sám rád a jaké rady byste dal sportovcům k tomu, aby zanechávali minimální dopad na přírodu?
Toho času není mnoho, ale snažím se aktivně hýbat. Nejsem sice přímo běžec, ale velmi rád plavu, jezdím na vodu, účastním se i regat. S rodinou si rád vyjedu na kole nebo na kolečkových bruslích. A v zimě samozřejmě nevynechám lyžování. Každému sportovci i nesportovci bych poradil především to, aby se v přírodě choval jako zodpovědný člověk, nic neničil, byl ohleduplný vůči ostatním i vůči přírodě a vždy myslel na to, že třídění odpadu a jejich recyklace má smysl. Uchovává to materiál v oběhu a pomáhá to ušetřit přírodu před další těžbou primárních surovin, před rozšiřováním skládek odpadů a před zbytečnými exhalacemi skleníkových plynů.  

Žaneta Peřinová je sportovní novinářka a moderátorka. Jak vidí snahu organizátorů akcí světové úrovně? A co pro životní prostředí dělá sama Žaneta? O jejím hesle „Co si do přírody přinesu, tak si i odnesu“ a o mnohém dalším se dočteš v článku.

Ahoj Žanet! Jako sportovní novinářka a moderátorka to vidíš “v přímém přenosu”. Dbají sportovci a organizátoři menších i velkých sportovních akcí na ekologii? Je zde vidět rozdíl mezi Českou republikou a zahraničím v tomto ohledu?

Já myslím, že organizátoři akcí určitě dbají na ekologii, a to i v ČR. V posledních měsících a letech je vidět, že je to čím dál víc. Co se týče světových akcí, tak už v roce 1992 Mezinárodní olympijský výbor akceptoval výzvu Světové konference o životním prostředí, která nabádá veřejnost k ochraně životního prostředí a k přijetí strategie trvale udržitelného rozvoje. Organizátoři blížících se her v Tokiu jsou pak důkazem toho, že se na to hodně dbá. Zmíním například stupně vítězů z recyklovaného plastu, oficiální auta pro LOH (přibližně 3 700 vozidel) a další prostředky mobility by měly být z 90 % na elektřinu, rámy postelí pro sportovce v olympijských vesnicích budou vyrobeny z recyklované lepenky a třeba olympijské medaile budou vyrobeny z kovů získaných z recyklované spotřební elektroniky. 

Sama jsi vášnivá sportovkyně. Co konkrétně ty děláš za ekologické kroky při sportování?
Pro mne je základ, že to, co si do přírody přinesu, tak si i odnesu. Chodím hodně běhat a neexistuje pro mne možnost něco někde odhodit. Věnuju se i alpskému lyžování, v tomto případě se zase držím vyznačených sjezdovek. 
Chování při sportu nebo při výletě v přírodě je v mém případě stejné. Podporuju hotely, které se chovají ekologicky, šetřím elektrickou energií, neplýtvám vodou, třídím odpad .. 

Ohodnotila bys sportovní akci, které ses zúčastnila z pohledu jejího ekologického snažení? Je pro tebe ekologický přístup konkrétní akce důležitý při rozhodování o účasti na akci?
Pracuju jako novinář, a tak si akce nemůžu vybírat podle toho, jestli organizátor volí ekologický přístup či nikoli. Nicméně můžu ze své zkušenosti říct, že většina organizátorů podniká kroky k tomu, aby byli šetrní k životnímu prostředí nebo, aby se tak chovali i jejich účastníci akce. 

Co se ti vybaví, když se řekne #bezdopadu?
Bez následků, bez poničení .. to, co si do přírody přinesu, to si také odnesu. Příroda by neměla trpět naším sportováním, naší touhou uniknout z přeplněných měst 

Co pro tebe znamená ekologie? Proč by se jí lidé měli více zabývat?
Ekologie je pro mne něco jako ochrana životního prostředí, vnímám to tak, že každý jedinec by měl začít u sebe a chovat se k přírodě tak, aby zůstala zachována i pro další generace lidí 

Radek Narovec se věnuje sportu na webu Běhej.com již 15 let. Za tu dobu měl šanci poznat stovky sportovních akcí a tisíce běžců. Jakým směrem se ubírá ekologie a její kroky v oblasti sportu očima Radka, a jak se Běhej.com zapojí do #bezdopadu? To se dozvíte v rozhovoru.

U běžeckých akcí se pohybuješ řadu let, jak se mění vztah organizátorů k ekologickému dopadu jejich akcí?

Musím říci, že jsem se nesetkal s případem, kdy by se nějaký pořadatel choval vysloveně neekologicky. Naopak pořadatelé běhů, cyklozávodů a jiných podobných sportů vždy byli vzorem pro ostatní, myslím, že to i jako sportovci máme v krvi – pozitivní vztah k přírodě, ve které můžeme pobývat. Pro mne byl šok před cca 15 lety, kdy jsem běžel megamaraton v New Yorku, že jsme šli pár hodin po závodě centrem Manhattanu a tam už probíhala jiná masová akce. Po běhu ani památky, vše vzorně uklizené. Čeští pořadatelé už takto fungují také, jak ti velcí, tak malí. Prostě se z toho stal standard. Co se děje nyní, že se začínají řešit i různé plasty, zbytečné tisky, cestování na místo závodu, hluk a samozřejmě nově i hygiena. Pro pořadatele to je enormně náročné, leckdy se až divím, že se do pořádání nadále pouští přes všechny ty stoupající nároky. Ukazuje to, jak moc milují dělat něco pro druhé!!!

Je téma ekologie ve sportu celkově slyšet stále více? 

Určitě a je to samozřejmě moc dobře, když po běžcích nezbyde nepořádek, ale třeba uklizený les, který byl plný odpadků před jejich příjezdem. To je třeba příklad, kudy se ubírat. Každý běháme i mimo závod, a když vidím podél cesty pet lahve, je mi smutno. Byť je tam jako běžci neházíme, proč je v rámci závodu (ale i mimo něj) neuklidit také. 

Slyší na ekologii také účastníci závodů, běžci? Je to pro ně jeden z faktorů, proč se účastní?

Slyší, ale je třeba jim komunikovat i to, co není patrno na první pohled. Běžím kolem občerstvovačky s kelímky na vodu a ionty, čapnu jeden a po vypití odhodím. Ani mi nedojde, že těch kelímků je třeba deset tisíc. Krát 10-20 občerstvovaček po celé trase. Krát třeba 500 závodů do roka. A jste v desítkách tun plastů!!! Podobně je to s benzínem, pokud jedete na závod přes celou republiku a jedná se třeba o B7 nebo Pražský maraton… A to vůbec nemluvím o odpadu v podobě „vyběhaných“ bot. Je toho fakt hodně, co se dá řešit, zejména až odezní doba covidová, která s sebou přinesla masivní vlnu používání plastů. 

Nebojíš, že v současné době, kdy pořadatelé bojují kvůli COVID-19 o každou korunu, že půjde šetrnost k životnímu prostředí při pořádání akcí stranou?

Určitě teď lidi nemají náladu na zachraňování vzácných živočichů, když to přeženu, ale to ještě neznamená, že najednou začneme dělat akce neekologicky. Ne, nebojím se. Po konci pandemie se ale vraťme k tomu, zda je vše zavedené během strachu z koronaviru opravdu zdraví prospěšné. Mám na mysli třeba nadměrné užívání dezinfekce, atp. Imunitu potřebujeme budovat, ne si ji ničit!

Jaký z bodů bezdopadu je ti nejbližší a proč?

Určitě ten o digitalizaci komunikace. Pokud vše klapne, chceme v tom být velmi aktivní! Víc zatím neprozradím. (úsměv) Ve výčtu bodů, kterým bychom se měli podle mne také časem zabývat, je marketingový smog. Vysvětlím: K pořádání velké akce je potřeba sponzorů. Jenže milion reklam podél závodu a v médiích spíš vyvolává odpor běžců. Nechceme být tupým terčem marketingových oddělení!!! Přitom to jde dělat elegantněji, navázat vztah k potenciálnímu zákazníkovi citlivě a pro-běžecky. Reklamní slepota je to poslední, co by chtěl i daný marketingový pracovník.

Jak se zapojí do budoucna Běhej.com? 

Nyní hlavně pomáháme s komunikací celé věci, rozjezdem. Mezi běžci, i pořadateli. Oslovili jsme skoro dva tisíce pořadatelů! A budeme v tom pokračovat, chceme přinášet rozhovory a ukazovat příklady, kde se co dělá pro přírodu a nemluví se o tom. A mělo by, aby to ukázalo cestu kupředu. Vzpomínám si třeba na Michaela Dobiáše z pražského Trailpointu, který den po svém ŠUTRu vyrazil po trase s pytlem na odpadky a posbíral i to, co bylo odhozeno dávno před jeho závodem. Smekám! V našem kalendáři závodů přibude označení, že daný závod se připojil k výzvě #bezdopadu. Jakmile se závody rozjedou, vrátíme se ke komunikaci a chceme třeba na konci roku přijít s prvním zhodnocením celého projektu. Podotýkám, že celá věc je na několik let, že nejde o to vytvořit extra tlak na již dost přetížené pořadatele. Spíše vytvořit platformu pro nápady, udělat jakousi soutěž v nápaditosti. Jsem vděčný za iniciativu #bezdopadu a možnost být při tom. 

Jak vznikla myšlenka projektu #bezdopadu?

Myšlenka přišla částečně jako inspirace z kulturního prostředí, konkrétně velkých hudebních festivalů. Tam velmi úspěšně již několik let funguje iniciativa s názvem Čistý festival, která má za cíl kultivovat velké kulturní akce, zejména pak jejich přístup k ekologii a respekt k lokalitám, ve kterých se konají. Všichni si dokážeme představit, kolik odpadu dokáže taková akce vyprodukovat. Když jsme viděli, jak celý projekt funguje, začali jsme pátrat po něčem obdobném i ve sportovním prostředí, protože sportovní akce jsou ve své podstatě těm kulturním velmi podobné. Ba co víc, mnohdy se konají v přírodě či dokonce přímo v chráněných oblastech či významných lokalitách. Žádné konkrétní uchopení této problematiky ve sportu jsme však nenašli a proto jsme se rozhodli, že i vzhledem k počtu sportovních akcí v ČR, je na čase jednat.

Jak tedy výzva #bezdopadu funguje a co je jejím primárním cílem?

Správně je v otázce uvedeno slovo výzva. Projekt je v první řadě apelem na všechny organizátory a pořadatele sportovních akcí, aby se pokusili zamyslet nad svým přístupem k samotnému procesu pořádání a pokud to jen trochu jde, aby se snažili akci zorganizovat s co nejmenší zátěží na životní prostředí, tedy #bezdopadu. Čtyři základní cíle tohoto projektu jsme definovali hned na úvodní stránce bezdopadu.com. Za ten nejzásadnější však považuji samotné otevření tématu udržitelného pořádání akcí a zvýšení povědomí o něm nejen napříč samotnými organizátory, ale také aktivními účastníky těchto akcí. #bezdopadu je určitou platformou pro všechny, kterým sportování s ohledem na naše životní prostředí není lhostejné. Chceme je především edukovat a inspirovat. Bez ohledu na to, zda se jedná o lokální běh či několikatisícový závod.

Mluvíš o edukaci a inspiraci. Co konkrétně si pod tím máme představit?

Web bezdopadu.com a k němu založený instagramový účet představuje 8 základních oblastí, ekologických kroků, které slouží právě jako inspirace pro organizátory akcí. Jednotlivé kroky jsou detailněji rozvedeny a popsány, aby bylo každému jasné, jakým způsobem lze danou oblast na sportovních akcích řešit. Věnuje se problematice třídění odpadu, znovupoužitelnému vybavení, zelené energii nebo digitalizaci. Potom už je to samozřejmě na každém, jak se k jednotlivým krokům postaví na své akci. My bychom chtěli být tím prvotním impulsem k zamyšlení, případně rádcem jak začít.

Kroků je opravdu hodně, ale co když někdo z jiných pořadatelů přijde s něčím dalším?

Na tuto otázku lze v podstatě najít odpověď už v předchozích odstavcích. #bezdopadu je platformou pro sdílení ekologických témat v rámci sportu a budeme jedině rádi, když ostatní organizátoři přijdou novým nápadem nebo přístupem. To je podstatou celého našeho snažení. Zároveň je nám jasné, že ne všichni pořadatelé jsou schopni ať už z produkčních nebo ekonomických důvodů plnit všechny kroky. Je to samozřejmě ideální varianta, ale na druhou stranu klíčové je, se nad touto problematikou alespoň zamyslet a říct si, jak můžu já přispět v rámci svých možností. Každý si ve vztahu ke své akci může najít ideální nastavení a dle toho se zařídit. Jak bylo zmíněno v úvodu, na své si přijde jak lokální závod pro pár desítek lidí, tak velké akce pro tisíce. A o tom by měl celý projekt být.

Jedná se o jednorázovou výzvu, anebo se bude každým rokem vyhodnocovat a vyhlašovat třeba další doporučení a výzvy?

Rozhodně se jedná o dlouhodobý projekt, který chceme do budoucna ještě více rozvíjet. Těch cest a směrů se nabízí několik. Nyní je pro nás zásadní dostat projekt a povědomí o něm mezi co nejvíce organizátorů sportovních akcí a sportující veřejnost. Cílem je primárně opravdu vzájemná inspirace napříč pořadateli, případně účastníky.

Když se nějaký pořadatel k myšlence #bezdopadu přihlásí, ale ozvou se třeba účastníci závodu, že to bere spíš na lehkou váhu, bude nějaký postih? Bude nějaká komise, soudce, na koho se obracet?

Na webu jsme vytvořili hodnotící formulář, který bude znázorňovat, jak je která akce ve vztahu k ekologickým krokům efektivní. Pořadatel se prostřednictvím jednoduchého formuláře “zaváže” ke konkrétním ekologickým krokům, které chce v rámci své akce splnit. O tom zda se mu to daří nebo ne rozhodnou sami účastníci dané akce formou jednoduchého škálového hlasování jako ve škole na webu #bezdopadu, kde budou všechny zapojené akce zalistovány. Vzhledem k obrovskému množství akcí není v našich silách nějak plošně kontrolovat nebo dokonce postihovat ty, kteří se rozhodnou do projektu zapojit, ale nebudou dané kroky plnit. V tomto ohledu věříme autokorekci ze strany účastníků, kteří uvidí, zda pořadatel slíbené kroky plní, či ne. Je třeba zmínit, že celá tato aktivita je zcela dobrovolná a pořadatelé nemusí mít strach, že by je v případě negativního hodnocení někdo penalizoval. Bude to především zpětná vazba pro ně samotné, že je nutné na daném opatření zapracovat nebo jej zlepšit. Znovu se dostávám k samotné podstatě projektu – cílem je vzájemně se inspirovat a edukovat, nikoliv soupeřit či podvádět.

V boji proti koronaviru šla nyní ekologie hodně stranou, vítězí plastové obaly skoro všeho. Hrozba nákazy ale dříve či později odezní a v tu chvíli bude ekologický přístup opět pro pořadatele velké téma, že?

Určitě bude a i proto je tu projekt #bezdopadu. Moc dobře si uvědomujeme, v jaké době s projektem přicházíme. Spousta pořadatelů menších, ale i velkých akcí řeší nyní úplně jiné a závažnější problémy, než je ekologie na jejich akcích. Přesto však věříme, že i v této nepříliš šťastné době dopadne projekt na úrodnou půdu a nastartujeme novou, zodpovědnější éru pořádání sportovních akcí. Jak bylo zmíněno v otázce, věřme, že pandemie koronaviru bude brzy za námi a v tu chvíli bude ekologie opět jedno z hlavních témat. Když se daří velmi úspěšně postupovat na poli kultury, proč by to neměl dokázat sport, který je mnohdy na přírodě či určitém prostředí závislý. Musíme si uvědomit, že nelze jen brát, musíme umět i vracet. O to je to důležitější v dnešní době, kdy jsme nucení spotřebovávat velké množství obalového materiálu a jednorázového vybavení.

Abychom si udělali obrázek, kolik odpadu vyprodukuje například celoroční běžecký seriál pro tisíce účastníků? Kolik je to plastů? Kolik nafty spotřebuje jeden diesel generátor během celého závodního dne? Kolik banánů či melounů obnáší jeden závod s tisícovkou účastníků?

Vezmu to trochu obecněji. Bavíme-li se o akcích této velikosti, jedná se o desítky tisíc jednorázových plastů a tuny spotřebovaného materiálu, ze kterého logicky vzniká odpad. Ten přitom nutně vůbec nemusí vzniknout. Např. místo jednorázových papírových kelímků se dají použít ty s vratnou zálohou nebo lze pitný režim pro závodníky zajistit formou velkoobjemových nádrží místo tisíců PET lahví. Takových příkladů bychom našli v rámci jednoho závodního dne několik. A právě to je jeden z hlavních cílů projektu #bezdopadu – být pořadatelům určitou platformou či poradnou, kam si mohou přijít pro nápad, jak třeba danou problematiku vyřešit ekologičtěji.

Jako pořadatelé víte nejlépe, čím vším lze přírodě škodit. Jsou nějaké oblasti, které jako závodník nevnímám, protože si řeknu, že to je zanedbatelné, ale vy to vidíte s nadhledem stovek až tisíců účastníků?

Samozřejmě. Těch příkladů je hned několik a je pravdou, že z pohledu závodníka to mnohdy vypadá úplně jinak, než očima organizátora. I na to myslí projekt #bezdopadu a zahrnuje rady samotným účastníkům, jak se na akcích chovat a svůj “dopad” tak minimalizovat. Už samotná cesta závodníků na danou akci je krásným příkladem. Buď jedu přes celou republiku na závod sám v autě a nebo se domluvím s pár kamarády či jinými běžci na spolujízdě jedním autem. Případně jedu vlakem/autobusem. Samozřejmě se to nedá paušalizovat pro všechny typy akcí, ale v naprosté většině případů je to spíše o tom se spokojit s o trochu menším komfortem. Dalším krásným příkladem a troufnu si říct i přežitkem v českém prostředí jsou nejrůznější formy propozic a startovních balíčků. V dnešní době technologií a digitalizace se dá velká spousta věcí odprezentovat online, bez nutnosti produkovat jednorázový materiál, který každý závodník (v lepším případě) po akci vyhodí do popelnice.

K masovým závodům bohužel patří i velký hluk, zejména v prostoru startu a cíle. To je také oblast, kterou se iniciativa chce věnovat?

Tuto oblast zatím projekt #bezdopadu nepostihuje, nicméně je pravdou, že také omezení hluku je určitou formou ochrany životního prostředí. V tuto chvíli zahrnuje #bezdopadu osm základních kroků, na které by se měl pořadatel či účastník v rámci dané akce zaměřit. Rozhodně není vyloučeno, že další kroky budou přibývat a právě hluk může být jedním z nich.

Existují rozdíly v dopadu na životní prostředí mezi závodem ve městě a v přírodě? Léto vs. zima?

Pořádáte-li závod v chráněné krajinné oblasti pro tisíce účastníků, určitě je potřeba se na ekologii a životní prostředí zaměřit s velkým důrazem. To ale neznamená, že by např. městský závod měl podmínky jednodušší. Stejně tak je jedno, jestli je léto nebo zima, byť můžeme najít určitá specifika. Našli bychom určitě i rozdíly z pohledu organizátora ve smyslu technického zajištění a nákladů, nicméně snaha všech by měla být stejná a mělo by platit základní pravidlo – opustit danou lokalitu přinejmenším ve stejném stavu jako před akcí. V lepším případě dané lokalitě nějak pomoci. Např. sběr odpadu, který vznikl na daném místě ještě před akcí, darování zbylého ovoce z občerstvovacích stanic potravinovým bankám a podobně.

Jakých prohřešků se dopouštějí sami závodníci a možná to ani neví?

Nemluvil bych vyloženě ani o prohřešcích jako spíše o respektování základních pravidel, snaze přispět svým přístupem a používáním selského rozumu. Přeci jen hlavní roli musí hrát organizátor, který má nastavit jasná pravidla a edukovat účastníky akce, jakým způsobem se chovat. Mnohdy je potřeba i zdánlivě jasné a zažité činnosti, jako je např. třídění odpadu, názorně vysvětlit, protože v důsledku může být snaha jak pořadatele, tak samotného účastníka kontraproduktivní. Každý dobře ví, že papír patří do modré popelnice. Patří ale použitý papírový tácek od jídla do papíru? A takových příkladů bychom našli spoustu i u dalších činností. Proto je třeba tuto osvětu šířit nejen mezi organizátory, ale také mezi účastníky akce. I na to web #bezdopadu pamatuje.

Přicházíte i s myšlenkou motivace závodníků dopravovat se na akce pomocí sdílení aut, jak taková motivace vypadá?

Bylo by skvělé dopracovat se do stavu, kdy žádná motivace třeba nebude. To je ale otázkou právě dostatečné edukace a přístupu organizátorů. Čím dříve začneme, tím dříve se mohou stát kroky #bezdopadu samozřejmostí. Motivovat se dá různými způsoby. Organizátor může například odměnit plně obsazené vozidlo nějakou drobností a nebo to vezme z druhé strany a bude naopak od “prázdných aut” vybírat parkovné, které následně použije jako investici do dané lokality. Způsobů je mnoho a je to spíše o kreativitě organizátora.

Při pohledu na zahraničí závody, nemyslíš si, že jsme nejzelenější pořadatelé na světě?

S takovým tvrzením bych byl opatrný. Určitě jsou v rámci českých závodů příklady zodpovědného přístupu a respektu k životnímu prostředí, nicméně pokud se člověk podívá na závody za hranicemi ČR zjistí, že se máme v této oblasti ještě co učit. Závody po Evropě nebo v USA se snaží čím dál více zahrnovat ekologické kroky tak, aby byl jejich dopad na dané prostředí pokud možno co nejmenší, v ideálním případě aby akce ještě pomohla dobré věci. A způsobů, jak toho docílit je hodně. Existují zahraniční akce, které mají ambice být vyloženě “zero-waste” nebo se tomu minimálně velmi blíží. Zahraničí beru jako velký zdroj inspirace, která se dá aplikovat i v našich podmínkách.

Závěrem?

Závěrem bych chtěl vyzvat všechny, ať už organizátory nebo samotné účastníky akcí, aby se k nám připojili a pomohli nám uvést projekt #bezdopadu v život. Je to totiž především o přístupu a snaze nás všech! Pořadatelé mohou své akce hlásit přímo na webu www.bezdopadu.com v sekci akce, účastníci mohou své nápady sdílet prostřednictvím hashtagu #bezdopadu na Instagramu. Pojďme společně ulevit životnímu prostředí a sportovat #bezdopadu.