Dá se sportovat bez dopadu? Možná jednodušeji, než si dokážeme představit. I proto vznikla iniciativa #bezdopadu, která sportovce i organizátory sportovních akcí motivuje ke sportu bez dopadu. Jaký má vztah k přírodě a ekologii bývalý profesionální skifař Ondřej Synek? A jak se snaží své zkušenosti předávat dál? Nejen na to jsme se ho zeptali.
Ondro, na jaře tohoto roku vznikla nová iniciativa #bezdopadu, která poukazuje na to, že sportovat ekologicky a bez dopadu může být jednodušší, než se zdá. Co pro tebe znamená, když se řekne „bez dopadu“?
Vybaví se mi, že svým jednáním – závoděním, sportováním – nepřinášíme žádnou zátěž životnímu prostředí a planetě. Například, když při běhu lesem běžíme tak, aniž bychom něco zničili. Nebo nenechali v přírodě něco, co tam nepatří. Zkrátka, co si tam přinesu, to si také odnesu.
Jsi profesionální sportovec a v tomto prostředí se pohybuješ už dlouhá léta, řeší se i zde ekologické otázky?
Konkrétně ve veslování se to řeší docela dost v souvislosti s kvalitou vody. I Mezinárodní veslařská federace je partnerem projektu, který podporuje čistou vodu. Například aby v Africe, kde je nedostatek čisté vody, čisté vody přibylo. A stejně tak podporuje i další různé ekologické aktivity, což si myslím, že je dobře, protože voda je základ a bez ní nikdo nemůže být. Tak abychom si ji zbytečně nešpinili věcmi, které do přírody nepatří.
Vybaví se ti nějaká sportovní akce, která tě zaujala právě tím, že byla velmi šetrná k přírodě?
Když závodím v seriálu Kolo pro život, organizátoři se na to hodně snaží dbát. Všude jsou kontejnery na tříděný odpad, všude odpadkové koše, aby závodníci nevyhazovali nic tam, kam nemají. Pak mě hodně mrzí, když jedu za někým a kluci vyhazují obaly od gelů do lesa, místo aby si je strčili zpátky do kapsy a vyhodili to až v cíli. Myslím si ale, že i toto se hodně zlepšilo – v občerstvovacích stanicích jsou lidi, kteří kelímky po závodnících zase posbírají a podobně. Mám kamaráda, který organizuje menší cyklistický závod u nás ve Staré Boleslavi, a ten říká, že když tu trať pak projíždí, týden vozí pytle s odpadky. To zatím není úplně dobrá vizitka závodníků.
Máš pocit, že v zahraničí se otázky ekologie a sportu řeší třeba víc než v České republice?
Myslím si, že se to u nás v České republice výrazně zlepšilo. Znám spoustu lidí, kteří třídí odpad, už to není tak, že by vše házeli do jednoho pytle. Na sportovních akcích jsou dnes už všude tříděné kontejnery. Určitě se to u nás zlepšuje a jde to vidět.
Ty sám v osobním i profesionálním životě dbáš na ekologii? Snažíš se na to myslet?
Určitě, doma mám koše na tříděný odpad, třídím prakticky všechno, co se dá, třeba i vymývám lahve. Snažím se co nejvíc, protože mi to není lhostejné.
Sleduješ ve sportu například používání recyklovatelných obalů?
To se dost těžko uchopuje, protože jsou různé destinace, kde závodíme a kde není pitná voda. Tam pak musí být dodávaná v těch neekologických plastových lahvích po půllitrech. Souvisí to i s otázkou hygienických pravidel a jejich dodržování. Ale myslím si, že se tomu dá alespoň pomoci právě tím, že máme popelnice na tříděný odpad. Člověk pak lahve nevidí plavat ve vodě.
Jak jsou tvé tipy či rady, jak sportovat bezdopadu?
Všechno, co si vezmu na trénink, bych si měl přivézt zpátky – ať už prázdné, nebo plné. Tím se snažím řídit. Když jdu na kolo, skoro všichni máme cyklodresy s milionem kapes, tak nevidím problém v tom si vše zase přivézt domů zpět a odpadky i roztřídit.
Jaký je tvůj vztah k české přírodě? Vyrážíš do ní rád, když zrovna netrénuješ a netrávíš čas na vodě?
Vyrážím často a snažím se i s dětmi jezdit na výlety, když to jde. Mám rád českou krajinu, ať už hory nebo třeba Lipno, tam se mi to líbí. Hodně jezdím i na kole.
Máš dvě děti – vedeš i je k šetrnému zacházení s přírodou už takto od útlého věku?
Moje děti už nejsou úplně nejmenší, rozhodně ale mají základy toho, co kam roztřídit, co kam vyhodit, na tom pracujeme odmalička. Přál bych si, aby to tak měly nastavené všechny děti, což závisí především na jejich rodičích. Děláme to přece pro ně, ony tady budou déle než my.
Máš za sebe nějaké přání, co by se v ekologii, nejen u sportu, mohlo zlepšit?
Jedno takové přání mám. V dnešním světě, kde je všechno digitalizované, nechápu, proč pořád musíme vyplňovat milion papírů, tisknout a stejně to pak musíme posílat i e-mailem. To by se mi líbilo, kdyby se zlepšilo. Kdybychom šetřili více lesy a minimalizovali spotřebu papíru, který stejně nakonec vyhodíme do koše.
Ondro, děkuji za povídání a držme si palce, aby se sport #bezdopadu stal přirozenou součástí našeho života.
