Přidejte se k celosvětovému úklidu 18. září s Ukliďme Česko

Na sobotu 18. září 2021 se chystá hlavní podzimní termín dobrovolnických úklidových akcí u příležitosti celosvětové akce World Cleanup Day. Národní koordinátoři akce ze spolku Ukliďme Česko proto vyzývají veřejnost k aktivnímu zapojení do úklidu. Přidejte se k úklidu ve svém regionu a staňte se součástí akce spolu s #bezdopadu, kde akci plně podporujeme. K účasti na celosvětovém úklidu vyzýváme jak zapojené akce #bezdopadu, tak jejich účastníky a fanoušky.

Zapojit se do celosvětového úklidu a přidat tak ruku k dílu nevyžaduje žádné velké přípravy, stačí jen přijít a pomoci. Podívejte se na mapu úklidů na webu www.UklidmeCesko.cz a přidejte se k akci ve svém okolí. Pokud si raději očistnou procházku uděláte sami, můžete sbírat i na vlastní pěst. My v #bezdopadu navrhujeme ještě jednu alternativu: co spojit příjemné s užitečným a jít si zaběhat s cílem posbírat cestou co nejvíce odpadků? Fandíme ploggingu!

Letos proběhne již čtvrtý ročník World Cleanup Day, této největší dobrovolnické akce na světě. Od roku 2018, kdy proběhl první celosvětový úklid, se do úklidů zapojilo celkem 50 milionů dobrovolníků ze 180 zemí světa, kterým se podařilo z přírody odstranit na 280 tisíc tun odpadů.

Během letošního roku v České republice proběhlo již na 1800 úklidů, do kterých se zapojilo přes 40 tisíc dobrovolníků. Stovky dobrovolníků také pomohly během července uklidit nepořádek z rozlehlých polí v okolí obcí Hrušky, Moravská Nová Ves a Mikulčice, který za sebou zanechalo tornádo.

Věnujte tedy kousek svého volného času na dobrou věc a odlehčete přírodě. Protože každý sebraný kousek odpadu se počítá!

Každý den vytáhnu z vody aspoň jednu roušku. Rozhovor s vodní slalomářkou Veronikou Vojtovou

Veronika Vojtová má k ekologii velmi blízko. Jako profesionální slalomová kajakářka s více než 20letou kariérou pozoruje vývoj ochrany životního prostředí nejen u vodních sportů a zájem o přídodu ji dovedl až ke studiu aplikované ekologie. Přečtěte si, jaké má v této oblasti zážitky, zkušenosti a co radí ke sportování #bezdopadu.

Jakým způsobem by se při profesionálních vodních sportech mělo podle Vás dbát na ochranu životního prostředí?

Voda je živel. Element životního prostředí ovlivňující mnoho přírodních i umělých ekosystémů. I proto jsou vodní sporty propojené s přírodou více, než by se zdálo. Přestože se přesouvají z řek a jezer převážně na uměle vytvořené kanály, stále myslím, že jejich propojení s přírodou je zásadní. Na ochranu životního prostředí by se tak mělo dbát už na počátku každého nového projektu – jak u staveb nových tratí, rekonstrukcí těch stávajících, tak u pořádání závodu či při samotné sportovní aktivitě. Ano, chceme neustále zlepšovat úroveň sportování, vidět vyšponované sportovní výkony a ukojit svůj chtíč po senzacích. Základem by ale vždy mělo být určení hranice udržitelnosti životního prostředí pro další generace a předcházet jeho znečištění nebo poškození.

A jakou máte zkušenost s tím, že se tak v reálu děje?

U nově budovaných sportovišť vidím rezervy s integrací s okolním prostředím. Vyrostla jsem v přírodě, kde jsme od rána do večera lumpačili. I proto mě kanoistika naprosto očarovala. Nedovedu si představit trávit těch několik hodin denně tréninku v uzavřeném prostoru. V poslední době se ale zvyšují nároky na pořadatele závodů a s tím roste trend budování umělých tratí s plastovými překážkami v betonových korytech. U těch se splynutí s okolím vytrácí. Nevyužíváme potenciálu přírody, která jinak dokáže měnit lokální mikroklima. Důkazem jsou nově vybudované kanály pro olympiády v Riu de Janeiru a Tokiu, kde se mimo vodu dostáváte na betonovou poušť.

Ze strany pořadatelů závodů a samotných sportovců ale vidím obzvlášť za poslední roky zlepšení. Největším pokrokem je digitalizace dat, díky které netiskneme stohy letáků, startovních a výsledkových listin. Vidíme snahy o třídění odpadu, snížení jednorázových plastů výměnou za znovupoužitelné lahve a kelímky. Hodně odpadu a s tím spojených nákladů se šetří i znovupoužitelnými ukazateli u opakovaných akcí.

Pozorujete v oblasti ekologie ve sportu z dlouhodobějšího hlediska vývoj?

Rozhodně ano! Na závodní úrovni se ve sportu pohybuji přes 20 let, 15 let na světové úrovni. Troufám si říct, že hlavně v posledních 5 letech došlo k velkému zlepšení. Při mých začátcích nebyly často na závodech k dispozici ani toalety. Člověk si prostě musel odběhnout někam za křovíčko, neměl na výběr. Stejně tomu bylo s odpadkovými koši. Třídění neexistovalo. Odpadkový koš byl tak akorát u „bufíku“, kam jsem se jako závodník měla málokdy čas dostat. 

I teď se ale samozřejmě vše odvíjí od úrovně závodu a finančních prostředků, které má pořadatel k dispozici. Vodní sporty jsou přece jen považovány za „okrajové“ a jejich finanční podpora je tedy oproti mainstreamovým sportům podstatně nižší. S tím jde v ruku v ruce i zabezpečení zázemí a celková úroveň eventu. Není se čemu divit – i odvoz separovaného odpadu není vůbec levná záležitost. Bohužel ani doba coronavirová „eko“ vychytávkám a minimalizaci odpadu nepřeje. Jednorázové obaly a příbory jsou teď opravdu na každém rohu. A roušky! Odpuste, ale to je prostě peklo. Každý den vytáhnu z vody alespoň jednu…

Zaznamenala jste v této oblasti za svého mezinárodního působení rozdíly mezi různými zeměmi?

Rozdíly jsou mezi zeměmi napříč světem velké.  Vidím, jak rychle se mění environmentální cítění, obzvlášť v západních zemích. Zatímco v Jižní Americe či balkánských zemích se úroveň akcí podobá těm, které známe z České republiky z doby před 10 lety, protipólem jsou třeba závody ve Francii. V „sedmém nebi“ jsem byla např. v roce 2017 na MS ve francouzském Pau, kam si člověk odskočil na suché toalety z pilin. Zároveň každý závodník dostal na pití svůj znovu použitelný kelímek, který mám dodnes doma a beru ho na další akce. Taky jsme tam měli možnost třídit sklo i papír, ne pouze „směsák“ a plast. Takže to očividně jde – pořádat závody i jinak, s ohledem na životní prostředí. 

Co děláte Vy sama pro to, abyste sportovala #bezdopadu?

Nepřichází v úvahu, abych někdy, někde něco zahodila. Navíc u mě opravdu nikdy nenajdete jednorázovou petku. Vždy mám po ruce svůj oblíbený termohrnek nebo lahev, do které si můžu načepovat vodu z kohoutku. Podobně je tomu s mým starým sportovním oblečením a vybavením. Všechny pro mě už nepoužitelné věci posílám dál začínajícím dětem nebo známým, kterým vystačí na dalších pár let. Prostě a jednoduše, co nevyužiješ, pošleš dál…

Máte z kanoistiky nebo i osobního života tipy, jak se může každý z nás chovat s větším ohledem k životnímu prostředí?

Nejdůležitější je myslet o krok napřed – nosit s sebou oblíbenou lahev, brát si jídlo do svého „boxíku“, obzvlášť teď v době donášek. Zkrátka minimalizovat odpad hned na začátku. Stejně tak přemýšlet o nákupu nových věcí, ať už oblečení nebo sportovního vybavení.  Rozmyslet si dobře, jestli danou věc opravdu potřebuji. Pokud ano, zjistit si, kde a za jakých podmínek byla vyrobena a zda už při výrobě bylo zaručeno uzavření cyklu recyklací či znovu využití. Ze začátku stojí získání informací a větší plánování velké úsilí. Na druhou stranu je ale vaše dušička potom o dost lehčí.

Studovala jste aplikovanou ekologii na ČZU. Co důležitého Vás studium naučilo a jak jste využila získané znalosti ve sportovní praxi?

Především jsem získala představu, jak je na Zemi vše navzájem propojeno. Ekologie je interdisciplinární obor. Musela jsem se naučit základy mnoha jednotlivých odvětví, díky čemuž mi najednou došlo, jak do sebe vše zapadá a že i mé chování může mít mnoho dopadů. Člověk je součástí velkého systému, který by si neměl přetvářet jen k vlastnímu prospěchu. Naopak se musí přizpůsobit. To je velmi důležité nastavení po psychické stránce. Jezdíme celý rok – v zimě, v létě. Často se převlékáme venku u auta nebo ve stanech. Při trénincích a závodech neporučíte vodě, větru ani dešti. Nezbývá vám zkrátka nic jiného, než se daným podmínkám přizpůsobit a za každých okolností naplno ukázat, co ve vás je.

Jakou součást ekologie považujete v dnešní době ve sportu za nejdůležitější?

Člověk by měl bezesporu ve všem, co dělá, prvotně dbát na předcházení tvorby odpadu. U všeho je vždy nejdůležitější řešit příčinu, nejen důsledky. Proto beru bránění tvorby odpadu jako primární věc, na kterou by se jak jednotlivci, tak pořadatelé nejen sportovních akcí měli zaměřit. Přestože si laik může myslet, že třídění jednotlivých složek odpadu je úžasné, vše tím vyřešeno zdaleka není. Kapacity jsou omezené. Ani v dnešní době neexistují technologie pro recyklaci všech materiálů. I proto osobně zastávám názor, že nás formuje nejen sport, ale i příroda a náš vztah k ní. Tak ji a naše prostředí k životu pojďme zachovat a nadále zlepšovat!

Kajakář Vít Přindiš: Ve Vltavě jsem viděl plavat snad všechny druhy odpadu

Vít Přindiš patří mezi špičky vodního slalomu u nás. Kajakář, který brzy oslaví dvaatřicáté narozeniny, má jako správný sportovec blízký vztah k přírodě a záleží mu proto na tom, abychom ji chránili, jak můžeme. A to i při sportu. V rozhovoru nám prozradil, jak sám vnímá spojení sportu s ekologií a radí, jak se přiblížit ke sportování #bezdopadu.

Po zimě, která měla spoustu omezení, se letos ukazuje víc než kdy jindy, kolik se v ní hromadí a povaluje odpadků.
Je to tak, letošní zima byla hodně specifická. I přes všechna omezení a zákazy se lidé snažili dostat do přírody co nejvíce. To s sebou přineslo i negativum v podobě většího množství odpadků, které za sebou lidé nechávali. Sám to moc nechápu, protože jsem byl vychován v tom, že co se do lesa přinese, se z něj také odnese.

Znáš pojem plogging? Jaký k němu máš případně vztah? A zapojil ses do celorepublikové aktivity „Ukliďme Česko“, která proběhla v sobotu 27. března?
Pojem plogging je pro mě nový, ale posledních pár měsíců jsem ho několikrát ve svém okolí zaznamenal. Letos jsem se do akce Ukliďme Česko aktivně nezapojil, ale v minulosti jsme se několikrát účastnili jako celý oddíl USK Praha a uklízeli jsme okolí trojského areálu.

Máš jako vodní sportovec zkušenost s nějakou formou čištění řek na začátku kajakářské sezony?
Lokální kluby a spolky většinou jednou za rok zorganizují čištění své řeky. Dostat odpad ze studené řeky a dopravit ho na břeh je ale často dost náročné. Na celonárodní úrovni nic neprobíhá. I proto nosím v hlavě myšlenku na zlepšení aktuálního stavu, kterou bych rád v dohledné době zrealizoval. Chtěl bych, aby se Český svaz kanoistů aktivněji zapojil do osvěty zaměřené právě na čištění řek, podporoval v něm oddíly a celkově tak aspoň něco přírodě vrátil. Za svoji dosavadní kariéru jsem totiž jen ve Vltavě v Praze viděl plavat snad již všechny druhy odpadu, které si jen dokážete představit.

Nová iniciativa #bezdopadu má jako motto, že sportovat #bezdopadu je mnohem jednodušší, než se zdá. Souhlasíš s tím, je tobě samotnému tento přístup blízký?
Neprodukovat v této době žádný odpad je podle mě téměř nemožné, ale určitě jsou způsoby, jak jeho množství alespoň eliminovat. I při sportu. Úplnou samozřejmostí by mělo být, že se již vytvořený odpad dostane na správné místo a nezůstane někde ležet.

Za svou závodní kariéru ses zúčastnil stovek závodů a akcí ve vodním slalomu. Zaujali tě někde výjimečnou šetrností k přírodě?
O krok napřed jsou vždy na závodech ve Francii. Ať už jde o třídění, využívání jednorázových produktů nebo ekologické toalety. Je tam zkrátka vidět, že si přírody a vody hodně váží a přemýšlejí o ní.

Máš pro naše čtenáře nějaké tipy, jak skloubit šetrný přístup k přírodě a sport? Jak se v přírodě chovat, abychom si její krásy mohli užívat co nejvíce?
Člověk by se měl v přírodě chovat s respektem k jejím obyvatelům. A jak jsem již zmiňoval, vše, co si s sebou člověk kamkoliv nese, by si měl také odnést.

Máš malou dcerku, chceš u ní budovat pozitivní vztah ke sportu a k přírodě?
Určitě se o to budeme snažit. Sport a pohyb tvoří velice důležitou součást lidského života, takže se jí pokusíme ukázat jejich krásy a možnosti, které nabízejí.

Nakonec by nás zajímalo, jaká část Česka je ti nejbližší, kde v naší přírodě se cítíš nejlépe?
Minulý rok jsme si hodně oblíbili Lužické hory, takže ty teď figurují vysoko, ale neřekl bych, že mám jen jedno oblíbené místo. Vždy se těším na závody na Lipně či na Vysočině, taky na běžky v Jizerských horách, túry v Krkonoších i víno na jižní Moravě. A tak bych mohl pokračovat. Krásných míst tu máme opravdu hodně. A to si troufnu říct, že jsem většinu ještě neviděl.

Foto: Jakub Pláteník